Dekameron

Dekameron

Filmová verze Boccacciova Dekameronu z roku 1970 tvoří součást tak zvané Trilogie života (Trilogia della Vita), do níž se dále řadí CANTERBURSKÉ POVÍDKY (1971) a KYTICE Z TISÍC JEDNÉ NOCI (1974). Jak patrno, Pier Paolo Pasolini se zaměřil na slavné soubory povídek, propojených rámcovou situací (v níž se vypráví a naslouchá) a dopřávajících značný prostor pro projevení národního ducha a lidového živlu.Jak režisér sám uvedl, šlo mu o tu skupinu lidstva, která se v budoucnosti – když dosáhne vyššího ideologického uvědomění – promění z plebejské třídy v proletariát. K nejslavnějšímu dílu italské renesance (psáno bylo 1348-1353) přistoupil Pasolini velice samostatně a originálně. Zrušil například jeho rámcové podmínky, tj. situaci, kdy se deset vypravěčů – sedm vážených paní a tři jinoši reprezentující vrstvu florentského patriciátu – uteče před zuřící morovou nákazou roku 1348 do idylického prostředí venkovského sídla, aby holdovali dobrému jídlu, tanci, hrám a čas si krátili po deset dní vyprávěním deseti příběhů. Tak jako vůči těmto vznešeným vypravěčům, projevil Pasolini úplnou ignoraci také k milostným a dobrodružným příběhům ze světa (nejednou exotického) aristokratů a panovníků; ve svém výběru preferoval lidovost a italskost.(oficiální text distributora)

Komedie / Drama

Itálie / Francie / Západní Německo, 1971, 111 min

Režie:

Pier Paolo Pasolini

Předloha:

Giovanni Boccaccio (kniha)

Scénář:

Pier Paolo Pasolini

Kamera:

Tonino Delli Colli

Hudba:

Ennio Morricone

Hrají:

Franco Citti, Ninetto Davoli, Guido Mannari, Pier Paolo Pasolini, Guido Alberti, Silvana Mangano, Gianni Rizzo, Giani Esposito, Giacomo Rizzo, Monique van Vooren, Angela Luce, Vittorio Fanfoni

Producenti:

Alberto Grimaldi

Střih:

Nino Baragli

Zvuk:

Pietro Spadoni

Kostýmy:

Danilo Donati